V polovině dubna skončí připomínkové řízení nového zákona o realitních službách, který tak bude postoupen Legislativní radě vlády a přeposlán parlamentu; platit by měl začít nejdříve v roce 2017. Ministerstvo pro místní rozvoj si od něj slibuje vymezit právní rámec trhu s nemovitostmi, snížení počtu podvodníků mezi realitními makléři a zajištění ochrany práv spotřebitelů. Co to ale znamená konkrétně?

Země nikoho

Česká republika je jedním z posledních pěti států v Evropě, které postrádají jakoukoli právní regulaci trhu s realitami: chybí jasně stanovené procedury, povinnosti a definice jednotlivých subjektů. S nemovitostmi může obchodovat doslova kdokoli bez ohledu na kvalifikaci, což vede k zahlcení trhu nedůvěryhodnými a nepoctivými agenty. Veřejnost tak ztrácí důvěru v realitní makléře, přes které už probíhá podle odhadu méně než polovina obchodů s nemovitostmi na našem území.

Pravidla hry

Realitní zákon slibuje tuto situaci napravit – jak? V prvé řadě se chystá definovat profesi obchodníka s nemovitostmi, pro jejíž vykonávání bude potřeba složit zkoušky nebo prokázat tři roky praxe. To má zastavit příval rádoby realitních makléřů, kteří se transakcím s nemovitostmi věnují bokem, a zároveň posílit v současnosti mizivou důvěryhodnost této profese.

Realitní zákon a spotřebitel

Z hlediska obyčejného člověka jsou hlavní výhody realitního zákona dvě: za prvé diktuje makléřům povinnost používání samostatných účtů pro úschovu klientových peněz, a za druhé jim nakazuje sjednat si pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou výkonem činnosti. Co to znamená? Tato pojistka, kterou nyní musí uzavírat například advokáti, notáři a pojišťovací agenti, zajišťuje zásah pojišťovny v případě škody vzniklé třeba kvůli špatně vzniklé smlouvě – v rámci dnes platného zákona by bylo potřeba peníze vymáhat z makléře soudní cestou.

Co zákon neřeší

Právě smlouvami souvisí jeden z hlavních nedostatků realitního zákona: neurčuje, kdo je má psát. Realitní makléři si je zpravidla píšou sami bez ohledu na to, že postrádají právní vzdělání a navíc, jak upozorňuje Česká advokátní komora, makléři podle zákona o advokacii sepisovat smlouvy ani nesmí: měli by využívat služeb právníků. Nový zákon ale tento rozpor nijak neřeší.

Druhý problém souvisí s prokazováním odbornosti nutné pro výkon profese realitního zprostředkovatele. Na jedné straně sice vznikne relativně přehledný seznam makléřů, kteří mají povolání svou práci vykonávat, na druhé ale proces testování, evidence a ověřování praxe dá vzniknout celé nové vrstvě administrativy. Rozběhne se tu tedy nová byrokratická mašinerie, jejíž úspěšnost není ani zdaleka jistá. I pokud pomineme možnost prostě se na zkoušky „nabiflovat“ nebo při nich podvádět, samotný proces ověřování, zda má žadatel o certifikát makléře dostatečnou praxi, není nijak přesně určen ani regulován. Otevírá se tu bohatý prostor pro staré dobré službičky, úplatky a další finesy české byrokracie, ve kterých si tak libují drobní i větší podvodníci. A právě těm mají tato opatření údajně zabránit ve vstupu na trh…